Hořické osobnosti

Mnoho osobností, které svými činy vynikly během historie v domácím prostředí i ve světě, bylo svázáno s městem Hořice.
Někteří se zde přímo narodili, jiní zde alespoň nějaký čas pobývali a působili. Také na hořickou sochařsko-kamenickou školu byl vázán velký počet sochařů a výtvarníků.
S městem je spojena ale i řada jiných výjimečných osobností ve sférách vědy, kultury i politiky.

 



 

Šaloun Ladislav Jan (1870 Praha – 1946 Praha)

Zakladatelská osobnost českého sochařství, jeden z nejvýraznějších představitelů českého secesního sochařství. Student profesorů Reyniera, Seida a Schnircha. V Hořicích zanechal monumentální pomník Mistra Jana Husa z roku 1914, plastiku kameníka Ode dne ke dni (Muž práce) z roku 1913 nebo plastiku Krakonoše ve Smetanových sadech. Byl jmenován čestným občanem města Hořic. (foto Archiv Národní galerie v Praze) (TH)

 



 

Jandera Josef Ladislav (1776 Hořice – 1857 Praha)

Profesor matematiky a děkan na pražské univerzitě, od roku 1828 její rektor. Na kněze byl vysvěcen již roku 1802  a stal se členem řádu premonstrátů v Praze na Strahově. Od roku 1830 působil také v Královské české společnosti nauk. Později byl vyznamenán titulem císařského rady. Sepsal několik knih o matematice. Přes čtyřicet let sbíral historický materiál k dějinám města a okolí Hořic. Do této činnosti zapojil i řadu přátel, kteří mu pomáhali v této práci. Založil nadaci pro podporu vedení kroniky města. Pohřben byl na Malostranském hřbitově v Košířích. (foto archiv autora) (TH)

 



 

Štursa Jan (1880 Nové Město na Moravě – 1925 Praha)

Absolvent hořické sochařsko-kamenické školy a Akademie výtvarných umění v Praze. Před sochařsko-kamenickou školou stojí jeho vynikající práce Před koupelí. Kromě volně stojících plastika portrétů se zabýval i dekorativní prací pro architekturu. Ze života odešel dobrovolně roku 1925. (foto Archiv Národní galerie v Praze) (TH)

 



 

Vik Karel (1883 Hořice – 1964 Turnov)    

Malíř a grafik Karel Vik se narodil v Hořicích v rodině krejčího. Studoval dva roky na odborné  tkalcovské škole v Lomnici nad Popelkou. Po absolvování této školy dostal místo v Hořicích v tkalcovně. Nakonec v něm ale zvítězila touha po umění a Vik odešel do Prahy k prof. Rudolfu Ottenfeldovi. Během školních exkurzí se poprvé dostal na Malou Skálu, která mu také učarovala. Po první světové válce se přestěhoval do nedalekého Turnova. Nejprve se věnoval výhradně malbě, poté se seznámil s grafikou a dřevorytem. Vytvářel grafické cykly z Krkonoš a Českého ráje. Později si oblíbil barevný dřevoryt. Podílel se také na uměleckém doprovodu mnoha knih. Významná je autorova autobiografie Mateřídouška. Karel Vik byl zakládajícím členem spolku Hollar. (foto sborník 70 let vlastivědného musea v Hořicích, Hořice 1957) (TH)

 




Dokoupil Vilém
(1852 Boskovice – 1927 Praha)

Vilém Dokoupil přišel do Hořic roku 1884 jako první ředitel sochařské a kamenické školy. Předtím působil na průmyslové škole v Sedmihradské Bystřici. V Hořicích se spřátelil s učitelem Františkem Pokorným a děkanem Bohumilem Haklem. Spolu pak zřídili Archeologický a muzejní spolek, později pak muzeum a galerii plastik. Roku 1904 byl povolán jako inspektor průmyslového školství do rakouského ministerstva vyučování ve Vídni. Z jeho iniciativy a za jeho vedení byla provedena reforma dívčího průmyslového školství. V roce 1912 odešel do výslužby do Prahy, kde rozvinul novou činnost jako ředitel Hradčanského ústavu slepců a značné zásluhy si získal o slepecký tisk. Redigoval Národopisný slovník okresu hořického a vydal spis Sochařství a kamenictví v Hořicích a okolí. (foto sborník 60 let vlastivědného musea v Hořicích) (TH)